switch lang switch to English
přihlašování na listopadový výlet
do Amazonie zahájeno
více informací...
Globální meditace, možnost
zapojit se při nejbližším úplňku
Stř 20.října 2021 16:57 UTC
více informací...
Zážitky z Tanzánie a cestovatelská doporučení
Bubnování na pláži

Jambo, Jambo bwana,
Habari gani,
Mzuri sana.
Wageni, Wakaribishwa,
Zanzibari yetu Hakuna Matata.

Přesně tohle jsme zpívali a k tomu bubnovali s místňákama na pláži Jambiani asi dvě hodiny vkuse – dobrý tranz hned druhý den po příjezdu. Zkuste se to naučit dopředu, ať v tom ze začátku tak neplavete…

Naší cestě na ostrov Zanzibar i do pevninské Tanzánie pomohla doba covidové totality a covidismu vůbec. Do Peru se normálně nedalo cestovat už takřka rok. Nejdříve to nevypadalo na významnější cestu a už vůbec ne, že bych o ní nakonec psal cestopis na svoje stránky. Cestu do Tanzánie doporučuji a toto má být soupis důležitých cestovatelských informací, které nenajdete ani v průvodcích ani na internetu. Tanzánie je cestovatelsky extrémně náročná, ale stojí to za to.

Pokusím se informace poskytnout co nejpřesněji, ale rovnou sem také hned na začátek píšu, že nelze předvídat, jak dlouho budou ještě aktuální – pokud tedy podobnou cestu podniknete, počítejte s drobnými odchylkami – hlavně v uvedených cenách. Pokud se nedomluvíte alespoň trochu anglicky, celé tohle vám nebude nic platné a můžete si od cestovky koupit akorát tak zájezd do all-inclusive rezortu na Zanzibaru a tam si potom přikoupit drahý výlet na nějaké safari. Pokud si to však chcete opravdu užít, komunikovat s místními, zůstat déle na místě, kde se vám opravdu líbí, postupujte zhruba takto:

Pokud jste zvyklí platit všude kartou, tak na to v Tanzánii můžete zapomenout. Budete potřebovat dolary a Tanzanian shillings (TZS), takže hned po příletu si ještě na letišti buď vyměňte dolary na shillingy (vezmou i EURa) nebo proveďte výběr z ATM bankomatu… kolik tam zvolit? Teď je kurz takový šikovný, že 1 CZK je 100 TZS. Tedy 400000 TZS je zhruba 4000 CZK – to by mělo na začátek stačit, později vyměníte výhodněji, až potkáte nějakou banku. Také vám ušetří dost starostí, pokud si hned na letišti koupíte SIM kartu s daty, jinak všude pak lovíte WiFi signál a nemusí se vám to vždy podařit.

V celé Tanzánii není v současnosti jiné místo, kde se dá zařídit vše potřebné na cestu zpátky (COVID test), než Stonetown na Zanzibaru. Předpokládejme tedy, že sem také přiletíte. Počítejte s tím, že od chvíle, kdy se ocitnete v Tanzánii, do chvíle, než ji opustíte, budete neustále narážet na vnucovače, ojebávače a zloděje. Čekají na vás už u východu z letiště a kdykoli se zatváříte vykuleně, hned toho někdo zneužije a určitě vás to bude něco stát. Když se vás v Tanzánii kdokoliv zeptá, s čím vám může pomoct, nečekejte, že chce udělat nezištný dobrý skutek. Raději se neustále tvařte zkušeně, jako že máte vše pod kontrolou (i když to tak není) a vytrvale odpovídejte: „Thank you, I‘m fine!“

Pro úplnost nutno také zmínit, že po příletu budete muset vyplnit formulář (v angličtině) a zaplatit 50 USD v hotovosti za VÍZUM (na osobu).

Cesta z letiště 🛬

Není vaší povinností vzít si hned na letišti TAXI, takže normálně vylezte z areálu letiště a dejte se pěšky po Nyerere Road směrem do centra. Určitě se vám brzy podaří chytit nějaký tuk-tuk za 5000 TZS (pokud vám to vychází na 50 CZK, tak už se začínáte chytat). Nechte se odvézt rovnou do Lail Noor Inn (-6,17469 39,19801) – dvoulůžkový klimatizovaný pokoj za 60000 TZS za noc. Alternativou je Amira‘s Roomz hned u letiště, ale je to špinavý hostel, který nás opravdu dost znechutil.

Celý článek předpokládá, že jste dobrodruzi s krosnou na zádech jako my, nikoliv snobi s kufříkem na kolečkách.

Druhý den na vás čeká sluníčko a vůně moře… vlastně brutálně silné slunce, které vás spálí do 15 minut, když se nenamažete a neskutečný smrad na každém kroku. Stonetown je sice největší město na ostrově Zanzibar, ale pořád tak malý, že se dá takřka všude dojít pěšky – akorát s těžšími zavazadly je dobré se vzít tuk-tuk.

Trajekt - přístav

Jděte nebo jeďte rovnou do Azam Marine Ferry Office (-6,15696 39,19414). Ignorujte všechny vnucovače okolo a jděte rovnou k okénku – kupte si lístky na nejbližší trajekt KILIMANJARO za 35 USD na osobu. Aktuálně jezdí 4x denně do Dar Es Salaam v těchto časech: 7:00, 9:30, 12:00, 16:00, ale jistě to nelze brát jako dogma, které bude platit vždy. Nenechte si vnutit dražší lístky na Zan Fast Ferries – není pravda, že tam budete rychleji.

Jídlo a vodu si kupte ještě před vstupem do přístavu, na lodi už si koupíte akorát tak sušenky. V přístavu vás nesmí překvapit, že budete vyplňovat „opouštěcí“ formulář, přestože celou dobu zůstáváte v Tanzánii - i po připlutí trajektem zpět na Zanzibar opět stejný příjezdový formulář, jako jste vyplňovali na letišti (VÍZUM už znovu neplatíte). Krosny si nechte na zádech, v přístavu je nikomu nedávejte. Trajekt vozí pouze pasažéry + náklad a je opravdu rychlý – za 2 hodiny jste v Dar Es Salaam.

Trajekt Kilimanjaro

Po vystoupení z lodi opět stejná situace, jako na všech terminálech v Tanzánii – ignorujte všechny vnucovače. Nyní jste na cestě z Dar Es Salaam do národního parku Mikumi. Tady ovšem všechny internetové zdroje a průvodci selhávají – co a jak v tuto chvíli dělat, se nikde nedozvíte, takže tato část je nejdůležitější. Pokud se tu ocitnete dopoledne nebo nejpozději okolo oběda, směle běžte na nejbližší zastávku linky 001 (prakticky hned u přístavu – Kivukoni) a za 650 TZS na osobu si kupte lístek do stanice Kimara – konečná. Zde si opět u okénka kupte za 400 TZS na osobu další lístek do Mbezi Luis – opět konečná stanice. Že máte odmítat všechny černoušky, kteří se na vás sesypou a tvářit se, že víte, kam jdete, pomalu přestanu připomínat. Mockrát si tu vyslechnete, že jste „mzungu“ – „běloušek“, takže zde použité slovo černoušek není myšleno nijak hanlivě… „Take it easy.“

Luther house - výhled

Pokud z trajektu v Dar Es Salaam vystoupíte k večeru, už nic dalšího nepodnikejte a běžte se ubytovat na nejbližší místo Luther House (google maps ukazují špatně, takže raději -6,8173 39,2915). Dvoulůžkový klimatizovaný pokoj by vás měl vyjít na 37 USD i se snídaní – ta snídaně je na terase s výhledem a opravdu stojí za to. Hned naproti je také hotel Four Points by Sheraton; prakticky na všech místech, které tu popisuji, je možnost zaplatit i 165 USD za noc, ale zde už by mělo být zřejmé, že toto je průvodce, jak Tanzánii procestovat ekonomicky.

Nakupte si jídlo a pití na celý den (pokud nechcete jenom sušenky, kešu a kukuřici, nabízené v autobusech) a jeďte do Mbezi Luis, jak bylo popsáno v předchozím odstavci.

Terminál Mbezi Luis

Takže vystoupili jste tedy z městského autobusu na stanici Mbezi Luis. Nyní musíte ujít pěšky asi kilometr na úplně nový autobusový terminál Mbezi Luis, který ještě není na mapách, proto jděte podle navigace na souřadnice -6,78542 39,10859. Celý areál terminálu je oplocený a vybírá se na něj vstupné asi 200 TZS. Zde už vám nezbude nic jiného, než se zeptat, který autobus jede do Mikumi – nejsou zřetelně označené, ale pravděpodobně to bude společnost Al Saedy High Class. Koupíte si lístky za asi 12000 TZS na osobu, zaujmete místa. Pokud z hotelu vyrazíte hned ráno po snídani, je reálné, že v 11:00 už budete sedět v tomto dálkovém autobusu. Podle vzdálenosti, kterou máte ujet (290km) byste se mohli domnívat, že ještě za světla budete v Mikumi, ale to rozhodně nebudete. Autobusy tu totiž nemají žádný jízdní řád – odjíždí se, až když je plný. Snadno se vám může stát jako nám, že budete čekat ještě 2 hodiny, než autobus odjede. Společně s dalšími faktory jako extrémní provoz a časté zastavování budete rádi, když do Mikumi dorazíte ve 21:00.

Autobusy jsou velmi nepohodlné, takže tento den se nebude řadit k příjemným zážitkům. V autobusech nejsou záchody, takže „vykonání potřeby“ bude jistě téma k řešení. Na místech, kde autobus zastaví, nečekejte špatnou hygienu – není tam žádná hygiena. Mějte tedy po ruce vlastní toaletní papír, vlhčené ubrousky nebo dezinfekci na ruce.

Možností, kde se v Mikumi ubytovat, je mnoho. My jsme byli velmi spokojení v hotelu Morio a proto ho doporučuji – velmi ochotný a příjemný personál, bazén, restaurace, dvoulůžkový klimatizovaný pokoj za 30 USD i se snídaní. Mají také vlastní speciální auta do safari, takže je nemusíte shánět někde jinde. Na mapách je uveden, ale přesnější budou opět souřadnice -7,39392 36,99983. V autobuse můžete říct, že chcete zastavit u Tan-Swiss Lodge a dojít do hotelu Morio asi 300m pěšky. Vzdálenost 300m od silnice je také výhoda, neboť neuslyšíte tak ruch, jako v hotelech přímo u silnice. Pokud vám tam autobus nezastaví (málo pravděpodobné) a dojedete až na Mikumi Bus Stand, tak zkrátka tuk-tuk a tři kilometry zase zpátky.

Park Mikumi - lev 🦁

Park Mikumi není největší ani nejlepší národní park v Tanzánii, ale i tak je naprosto úžasný. Každému je jasné, že mzungu přijel na safari, takže není potřeba nic moc vysvětlovat. Přímo na recepci hotelu jsme zaplatili 180 USD za dvě osoby (nevím, jaké jsou další alternativy pro více lidí) a za to jsme dostali nezapomenutelný zážitek a bez přehánění splněný sen.

Odjíždí se přímo od hotelu, ale nepočítejte s tím, že si budete moct vybrat čas odjezdu. Nasnídáte se v 6:00 ráno, hodíte „lunch-box“ do auta a jede se. Hlavní brána do parku je vzdálená 16km od města. Zde se můžete ještě dost zdržet, neboť se tu musí vyplnit registrace a zaplatit 35 USD za vstup do parku na osobu (pouze kreditní kartou, ne v hotovosti) a turistů jsou tu od časného rána celé davy.

Park Mikumi - slon 🐘
Park Mikumi - žirafa 🦒

Auto (upravený jeep) jsme měli jen pro sebe a řidič nás opravdu celý den vozil po parku, zastavoval u zvířat, vyprávěl, dal si s námi oběd z lunch-boxu. Sledovali jsme zvířata ze vzdálenosti jen pár metrů (žirafy, slony, zebry, pakoně, gazely, hrochy, paviány, lvy, …), fotili jsme, povídali si s průvodcem, užili jsme si to náramně. Odpoledne ještě zastavil u baobabu a řekl, že máme vylézt nahoru, ještě nám i pomohl. Na baobabu bylo nádherně, vypadalo to, že k dokonalosti už skoro nic nechybí… jenže průvodce v tu chvíli využil situace a ukradl nám peníze z tašky nechané v autě. To bylo velké zklamání, zvláště když měl opravdu naši důvěru a celý den uplynul v takové přátelské atmosféře. Jednoduchá rada: Peníze a doklady mějte neustále u sebe, ani na vteřinu je neodkládejte.

Park Mikumi - zebry 🦓
Park Mikumi - pavián 🐒

Ještě trochu upřesnění k dojmu, který by to mohlo vytvářet. Moje cestovatelská zkušenost z mnoha různých zemí ve světě je taková, že turisticky exponovaná místa z nějakého důvodu přitahují podvodníky a zloděje, kteří odtamtud vytlačují slušné lidi pryč. Pokud se zdržujete jen na turistických místech, můžete mít pocit, že tam žádní slušní lidé nežijí. Kdekoliv ve světě jsem se vzdálil od turistických míst, začal jsem potkávat slušné a příjemné lidi.

Z mé zkušenosti hlavně lidé v rozvojových zemích mají představu, že běloch-mzungu-gringo je člověk s neomezenými finančními zdroji, proto vyzkoušet na něj všechny myslitelné i nemyslitelné triky, oklamat ho, podvést či okrást je naprosto v pořádku; sami to mají morálně zdůvodněné, takže sami se za podvodníky nepovažují… vím to už z dřívějších pokusů o konfrontaci, jediná cesta je na triky nenaletět.

Pozdrav ze safari

Jen malé zamyšlení: Někdo se k vám hned na potkání začne chovat extrémně přátelsky. Veškerá obezřetnost tak může jít stranou, nebo je to naopak právě signál k obezřetnosti? Logika je přitom jednoduchá, ten člověk je tam jen proto, aby maximalizoval svůj užitek z turistů – jen aby z vás něco měl! Podvedl spousty lidí před vámi a podvede spousty lidí po vás – přímo na vás mu opravdu vůbec nezáleží. Přesto na tento trik naletí snadno i zkušenější cestovatelé. Tanzánie vás vytrénuje na tyto situace: 1) Nic od toho člověka nepotřebujete, přesto se ho nemůžete zbavit pouhým „Thank you, I‘m fine.“ Potom zafunguje vrátit mu jeho trik, pozdravit se zdejším přátelským gestem „pěst ťukne na pěst“, „Nice to meet you“, „Hakuna matata“, „We will see you tomorrow“… a samozřejmě se slíbenému setkání vyhnout. 2) Něco od toho člověka potřebujete a on to naneštěstí poznal. Zde je potřeba neztratit duchapřítomnost (nenechat se uchlácholit), neboť strategií v tomto případě je, abyste se dopředu nezeptali na cenu. Nedomluvit cenu dopředu a čekat na oznámení „přátelské ceny“ až potom, co pro vás něco udělá, je vysloveně školácká chyba.

V žádném případě tím nechci říct, že se vůbec nemáte přátelit s místními – jenom ne s těmi, kteří vás chtějí oškubat.

Velmi častý trik je také při domlouvání ceny, když řeknete svojí představu o tom, kolik by to mělo stát (protože ze zkušenosti víte, kolik by to mělo stát) – dotyčný se začne tvářit velmi pohoršeně, jako že jak si vůbec můžete myslet, že by to mohlo stát tak levně. Cílem je vás nalomit, abyste souhlasili s přemrštěnou cenou. Jediné řešení je, nenechat se nalomit. Takřka všude si můžete být jistí, že pokud se otočíte, že se jdete zeptat jinam, tak vás dotyčný doběhne a souhlasí s vaší cenou.

Podobné techniky „přežití“ mohou mít i univerzálnější použití: Pokud si z vás život dělá srandu, také si z něj udělejte srandu… předejdete tak depresím.

Udzungwa

Nyní ale zpět k cestě po Tanzánii, teď je před vámi to nejlepší (alespoň pro nás bylo) – národní park Udzungwa. Zde bude poněkud obtížnější dát nějaká doporučení, protože dříve než jsme začli hledat ubytování odpovídající našemu budgetu, ocitli jsme se v luxusním hotelu Hondo Hondo s cenou 160 USD za dvoulůžkový apartmán a plnou penzi (za den). Jednání o ceně vždy ovlivní nějaké faktory, ale tady přiznám, že nevím, jaké faktory při našem vytřeštěném pohledu na ceník vstoupily do hry. Hotel byl úplně prázdný a manažer Bonifác ho chtěl zřejmě udržet v chodu za každou cenu, takže jsme se velmi rychle dostali k nabídce 30 USD za oba za noc i s FULL BOARD, který jsme ani nevyžadovali. Jelikož se to zkrátka nedalo odmítnout, zůstali jsme a ještě si pobyt prodloužili o několik dní oproti původnímu plánu. Možná to bude znít, že si vymýšlím, ale když si představíte, že se nějakých 15 lidí stará jenom o vás, tak už by mělo znít uvěřitelně, že jsme se tu cítili jako v pohádce. Když se nás navíc neustále ptali, co budeme jíst a vytvářeli pro nás bez přehánění gastronomická umělecká díla, tak jsem si opravdu říkal, že to přece nemůžou za tu cenu myslet vážně.

Lodge Hondo Hondo

Hondo Hondo Udzungwa Forest Camp je na mapách správně, takže souřadnice -7,83459 36,88965 ani potřebovat nebudete. Stačí jen v Mikumi nasednout do správného autobusu (směr na Ifakara) a nechat se vysadit co nejblíž – Hondo Hondo je opět asi 300m od hlavní cesty.

Lodge vsazený do džungle tak, aby s ní takřka splynul, pocit intenzivního kontaktu se životem v džungli (v areálu lodge se neustále pohybovali buď paviáni nebo guarézy), národní park který není jen slovem, ale který je opravdu aktivně střežen a hlídán, největší vodopády Tanzánie Sanje Falls ve vzdálenosti jen 8km – to všechno byly silné devizy tohoto místa, které se tak stalo jednoznačně zlatým hřebem celé výpravy.

Sanje Falls
Sanje Falls

Do národního parku Udzungwa nelze vstoupit bez povolení. Registrace a platba se uskutečňuje u hlavní brány na souřadnicích -7.845 36.884. Platí se zase pouze kreditní kartou 35 USD vstupné na osobu a 25 USD za průvodce pro celou skupinu na den – žádní další lidé do skupiny nebyli, takže průvodce strávil celý den jenom s námi. V nabídce je několik variant treků včetně několikadenních s přespáváním v džungli – také bychom někdy rádi vyzkoušeli, ale dali jsme si jen nejjednodušší na vodopády Sanje Falls. Mapa také ukazuje spousty dalších hotelů v blízkosti hlavní brány, pokud by to nevyšlo v Hondo Hondo. V národním parku Udzungwa je ještě hodně možností na průzkum. Také tu vzniknul kontakt s jedním učitelem, který se snaží něco dělat v turizmu a z vydělaných peněz provozuje školu pro děti z chudých rodin, aby se vzdělali v cestovním ruchu a získali větší možnosti pro život. Vítal by jakýkoli nápad, který by podpořil jeho úsilí, nabízí i členství ve školním výboru, podílení se na koncepci výuky, na výměnných studentských programech – kdyby někdo měl chuť pomáhat, tak rád předám kontakt.

Celý den v parku jsme si užili fantasticky, průvodce byl super, koupali jsme se ve vodopádech (na nejvyšším poschodí – celkem mají 5 poschodí a ne ve všech se dá koupat) a přiznám se, že jsem porušil pravidlo, že se nesmí z pralesa nic odnášet. Odnesl jsem si semeno štěstí – Entada a list ze stromu Tabernaemontana (a samozřejmě chacapu, kterou jsem si dlouho nemohl přivézt z Peru). A večer jsme si dali ještě ayahuascu, kterou jsem tam přivezl – do pralesa sedla jak ulitá, při obřadu jako by neustále přetrvávalo spojení s vodopády a jakýmisi bytostmi s energií ve tvaru motýlích křídel.

Příprava chapati

Až se vám bude chtít Udzungwu opustit – nebo spíše vesničku Mang‘ula silně svojí atmosférou připomínající Balsapuerto (kdo byl se mnou v Peru, tak ví o čem mluvím), tak vás čeká cesta zpět. Detailní instrukce by byly zbytečné, stručně: Mikumi, Mbezi Luis, Kimara, Kivukoni, trajekt do Stonetown. Co jiného si teď na Zanzibaru užít, než pláže, moře, sluníčko, relax, dobré jídlo a pití. Jistě to tu na každého turistu čeká v nekonečných variantách, což si bezpečně může prozkoumat každý sám, tak jenom pár informací, které by i nám přišly vhod, kdybychom je bývali měli…

Beach boy 😀

Nejdříve tedy k možnostem, jak po Zanzibaru cestovat. Hodně turistů si půjčuje auto z půjčovny, jen bych v tomto případě nepředpokládal stejnou zkušenost, jako z jiných vašich dovolených. Zde se musíte adaptovat na „left-hand-traffic“ (mezinárodní řidičák nutný), značně úzké silnice, podivné chování ostatních řidičů a obrnit se trpělivostí při šikanózních policejních kontrolách (některých). Za standard pro turisty tu platí auta s nápisem „PRIVATE HIRE LICENCED TO CARRY 6 PASSENGERS“ – v podstatě hojně všude se vyskytující TAXI, které vás odveze po Zanzibaru kamkoli asi tak za 25 USD. Pak je tu ještě doprava pro místní, které se říká DALA-DALA; nikdo nepředpokládá, že by jí turisté využívali, takže běloch mačkající se s místňákama vždy vyvolá trochu úsměv, ale jinak vás rádi svezou a cena málokdy přesáhla 3000 TZS, ať už jsme jeli kamkoliv. Pokud tuto variantu zvolíte jako my, nikdy se při cestě neunáhlujte v úsudku, že už je uvnitř dostatečně plno, že už se tam nikdo další nevejde.

palmy, písek, moře… 🏊

Musím říct, že tak idylické pláže s palmami, bílým pískem a tyrkysovou barvou moře jsem ještě nikdy předtím neviděl, ale takové nejsou na Zanzibaru všechny. I když se vyhnete vysloveně špatným přístupům k moři postiženým bahnem, mangrovy, kameny, ostrými úlomky mušlí, mořskými ježky, řasami (hlavně úsek od Kiwengwa přes Pongwe, Uroa až po Chwaka), tak vaše dojmy z té nádhery stejně budou smíšené, a to hlavně kvůli poněkud svéráznému přístupu místních obyvatel k „odpadovému hospodářství.“

Zanzibar je extrémně turisticky exponované místo (platilo i v době hysterické pandemie) a tak se k němu vztahuje vše, co jsem už zmiňoval o takových místech. Do očí bijící luxusní rezorty jsou obehnané do očí bijící chudobou. Tento kontrast nás nepřestával udivovat až do konce pobytu. Mezi turisty snad všech národností výrazně dominují Rusové, kteří se tu navíc chovají, jako kdyby jim celý ostrov patřil. Místní jsou pochopitelně rádi za jakékoliv platící turisty, nicméně kdo si dobře pamatuje ruské fauly na kolbišti dějin, může z té ruské roztahovačnosti občas pocítit lehčí diskomfort.

písek, moře, kůly, stavení 🌅

Nejlepší pláže s perfektním přístupem do moře jsou podle naší zkušenosti v Nungwi. Posoudit to však správně (objektivně) může být dost složité, z určitého pohledu by stejně dobré mohly být i pláže v oblasti Matemwe a Jambiani, jen je potřeba vědět, že pro celé východní pobřeží platí, že můžete jít klidně i 500m ve vodě po kolena a stále nenajdete místo na koupání. Ještě konkrétní doporučení co se ubytování v uvedených oblastech týče (ekonomicky samozřejmě, t.j. do 30 USD za dvoulůžkový pokoj za noc): Magharibi House – Nungwi (-5.7344 39.2953), Tabasam Green House – Matemwe, Torino‘s Apartments – Jambiani (-6.3324 39.5513).

dala-dala, nezaplněná 😋

Ještě zpět k cestování DALA-DALA, všechny jejich trasy začínají ve Stonetown, ovšem informaci z knižního průvodce, že stanoviště jsou naproti trhu Darajani, vyhodnocuji jako zlomyslnou; draze zakoupená cestovatelská literatura by měla cestování usnadnit a ne naopak ztížit. V dnešní době má přece každé místo na zeměkouli svoje přesné souřadnice a každý má v kapse navigaci:

Na souřadnicích -6.161 39.1942 je stanoviště pro odjezdy do Nungwi, Matemwe a Kiwengwa.

Na souřadnicích -6.1623 39.2047 je stanoviště pro odjezdy do Chwaka, Uroa.

Ze stanoviště na souřadnicích -6.1683 39.1909 se odjíždí spíše do různých příměstských částí Stonetown, ale může to být důležité, pokud se chcete dostat na přestup do Mjoni (směr Fioni). Z Mjoni (-6.1771 39.2254) se potom odjíždí do Jambiani a Kizimkazi (a dalších míst, které jsme nestihli prozkoumat).

Mangrovníkový háj

Co dalšího kromě pláží můžete na Zanzibaru navštívit? Obligátní a turisty zavalený park Jozani je pěkná ostuda: Něco, co vůbec není prales, nazveme pralesem a prodáme vám tam vstupné za 25000 TZS na osobu. Akorát mangrovníkový háj stál za to, ale na všechno ostatní bych se v této „rezervaci“ klidně vykašlal.

Paradoxně je tu ale také Ufufuma forest, což je poctivý prales a žádné vstupné se tam nevybírá. Dokonce, když jsme tam jeli, tak nikdo nechápal, proč tam chceme, vždyť tam nic není. Také nás upozorňovali, že tam lidé nemluví anglicky… byla to pravda, ale vůbec ničemu to nevadilo. Nakonec i bez průvodce můžete jednoduše dojít na souřadnice -6,1694 39,4 a tam najdete podle mě to nejlepší – pralesem obrostlé vchody do hlubokých jeskyní, kde je konečně naprosté ticho a klid bez turistů.

S delfíny 🐬

Také vám tu budou všude doporučovat atrakci s názvem „šnorchlování s delfíny“ – ono jako koho by to nelákalo, že? Ale jak to ve skutečnosti vypadá? Brzo ráno vás odvezou do Kizimkazi, tam nasednete na rychlý motorový člun a tak po 40 minutách doplujete na místo, kde už je dvacet podobných člunů s turistama, všude smrad spáleného benzínu, všichni se rozhlíží a když se někde vynoří delfíni, tak všechny čluny na plný výkon vyrazí tím směrem. Tam všichni honem naskáčou do vody a když delfíni odplujou, tak zase nalezou do člunů… a to se celé opakuje, dokud vás to baví. Takže jste ve vodě s delfíny, někdy se i vydaří že hodně v těsné blízkosti, ale přesto odjíždíte s trochu rozpačitými pocity, říkáte si: nádherní delfíni a zároveň chudáci delfíni…

Baywatch 🌊
Pwani 🕌

Měli jsme také zálusk na něco, co se tu nazývá „blue safari“, z toho ovšem sešlo kvůli komplikacím se získáním COVID testů na cestu zpátky. Popíšu to jako cestovatelskou zkušenost, pravidla se neustále mění, takže příště už bude nejspíš všechno úplně jinak. Testy pro cestu tam byly v Praze vyřízeny v cuku-letu. Na jaký problém jsme tedy narazili v COVID-test centru Migombani (-6,19416 39,20925)?

Dav lidí mačkající se hodiny na malém prostoru (geniální protiepidemiologické opatření) nebylo to nejhorší. Bohužel jsme se trefili do prvního dne, kdy odvážně spustili novou on-line registraci na stránkách www.zanzibarcovidtesting.co.tz , která ovšem nefungovala. Na odstranění chyby jsme nejdříve čekali jeden celý den. Dokonce ani druhý den se jakémusi místnímu odborníkovi nepodařilo chybu odstranit – ale zase jsme čekali, jestli se to podaří a pořád se opakovalo to, že už to prý funguje a já mu znovu a znovu ukazoval: ale podívej, nefunguje to…

K termínu antigenního testu, který měl být proveden 4 hodiny před odletem, jsme tedy hleděli s opravdu velkými obavami… jestli se to tady v tom neskutečném bordelu vůbec může povést.

Informace, že antigenní testy dělají přímo na letišti, je falešná stejně jako informace, že certifikát nemusíte mít vytištěný, že ho stačí ukázat v mobilu – není to pravda.

Na závěr si dovolím pár úvah ohledně covidového vyšinutí světa. Jsem přesvědčen, že závažnost průběhu onemocnění COVID-19 je přímo úměrná míře dlouhodobého ničení si zdraví konkrétního jedince. Ti, co na své zdraví dbají, teď mají trpět kvůli těm, kteří si ho vysloveně nedisciplinovaně celé roky poškozují? - Statistika o procentuálním zastoupení obézních lidí mezi hospitalizovanými s COVID-19 mluví jasně.

Za naprostou záhadu považuji, že po tom, co už velké množství odborníků (samozřejmě diskreditovaných farmaceutickou zkorumpovanou mašinerií) vyjádřilo svoje pochyby a obavy z nouzově schválených vakcín (pouze EUA, neprošly regulérním schválením) i o smysluplnosti protiepidemiologických opatření, tak stále tolik lidí schvaluje covidovou totalitu i očkování. Vládnout tomuhle národu musí být pro Babiše splněný sen.

Rád bych zde znovu připomenul události z roku 2009, kterých jsem byl přímo účasten (komu by to nestačilo, tak může vygooglit pod heslem „conflicto de Bagua“ nebo „Bagua massacre“) a psal jsem tu o nich trochu v článku „Déšť v období sucha“. Šlo o to, že tehdejší peruánský prezident Alan García prodal nadnárodním společnostem kmenové území Indiánů, čímž by jim vzal jejich dosavadní životy – stali by se akorát levnou pracovní silou. A tito naprosto nevzdělaní Indiáni dokázali za své životy protestovat, dokud Alan García neustoupil.

Tady nám vláda (nebo spíš bizarní bratrstvo kočičí pracky) bere naše dosavadní životy – prodává je farmaceutickým koncernům a vzdělaný národ neprotestuje? K čemu je nám naše vzdělanost? Vzdělanost nás nečiní silnějšími; pokud jí nedokážeme použít na vlastní obranu, tak je nám k ničemu.

Také lze snadno dohledat, jakým způsobem protilátky, které se vytváří v těle po aplikaci COVID vakcíny (dosud neschválené), ovlivňují buňky různých tkáňových typů: kdyby křížově (špatně) reagovali s jedním tkáňovým typem, tak máme zaděláno na velký problém, ale oni křížově reagují s 28 tkáňovými typy z 55 vyzkoušených. Vůbec není divu, že už 20 let nebylo možné dosáhnout schválení takových vakcín. A oni se fakt najdou lidi, kteří se nabídnou jako pokusné zvířátko, nechají to do sebe píchnout, aby pak později zjistili, jaké závažné zdravotní komplikace jim to přineslo?

Ono loajálnost s mocichtivými praktikami je nepochopitelná i v běžném režimu, kdy jsou zachovány alespoň základní svobody – vysvětlitelná je pouze závislostí na jistotách, která si vyžaduje každodenní dávku jistot od uctívaných autorit (dělají z nás ovce a my se necháme). Ale loajálnost, kdy jsou očividně pošlapávána základní lidská práva – na to už nestačí slovo „nepochopitelné.“

Jenže kolikrát se už v lidské existenci evidentní šílenství stalo běžným standardem…