Veronika Ava - Moje druhé setkání se spiritem
painting by Pablo Amaringo

Bývá obvyklé líčit u silných prožitků ten první z řady. Proč se toho nedržím? Nejspíš proto, že nerada dělám věci tak, jak se očekává a jak je běžné, pak také proto, že se chci vyhnout fatalistickým projevům, což by se vzhledem k osudovosti onoho prvního setkání podařit nemohlo a v neposlední řadě pro důvod ryze soukromého charakteru: můj první šamanský obřad byl totiž vpravdě osudový - změnil nejen můj všeobecný pohled na svět, věci, lidstvo a "realitu", ale také můj soukromý partnerský život - spirit si mě přizval nejen a možná právě proto - a onen záhadný šaman přes kteréhož energetické počiny k nám promlouval, se stal mým životním partnerem - a krásný a silný průběh toho budiž uchován v rovině neveřejné.

Můj druhý zážitek byl však neméně intenzivní. Ač v energeticky nevhodném a nevýhodném evropském labyrintu podivných mnohaúrovňových existencí, spirit dokázal i zde působit silou, kterou bych přirovnala k pohonu hedvábného parního stroje - natolik jemná a burcující je ona rostlinná inteligence.

painting by Pablo Amaringo

Přicházím k místu setkání a už podle batohů a karimatek rozpoznávám další účastníky. Krom kamarádky a několika málo jedinců, které už jsem jednou viděla, neznám nikoho a ač se zpravidla v takovém "cizím" prostředí necítím dobře, dnes je mi to jedno. Vcházíme do budovy a v místnosti konání obřadu chystáme vše potřebné k semináři základní práce s energií - nabíjení vína, který dnes předchází šamanskému rituálu. Šaman David nás vede přes úskalí neznalostí a nedostatku představivosti ke vhodným způsobům práce s naší vlastní energií. Už tento prožitek je natolik intenzivní, že chvílemi nevím, kde to vlastně jsem. Vidím sama sebe ve "svém vlastním" vesmíru, unikají mi parametry naší obecně sdílené reality a nasávám vše s hlubokým povděkem a touhou zapamatovat si každý detail bez nutnosti dávat mu význam jednotlivě. Později se tento Davidův návod ukazuje jako velmi cenný pro samotný nadcházející prožitek...

Po přestávce rozbalujeme "ležení" - budeme ležet do kruhu s hlavami doprostřed. Trochu rozpačitě se pozorujeme. Kdo ještě neví, co ho čeká, zaplane vždy na chvilku nervozitou - David nás totiž postupně jednoho po druhém natírá v místech energetických vstupů na dlaních a mezi obočím směsí krásně a zvláštně vonících bylin a nakuřuje nám čakry v dlaních a na temeni hlavy. Zvláštnost je vzápětí vystřídána zajímavým stavem očekávání bez jakékoliv naléhavosti a nutnosti přemýšlet. Stačí pouze existovat a být otevřený, jde to skoro samo. O přestávce si odcházíme ještě zakouřit - a po cestě zpět už vnímáme prostory chodby poněkud pozměněně. Uléháme na záda a zavíráme oči.

painting by Pablo Amaringo

Za několik sekund zachrastí chacapa - šamanský nástroj, jehož zvuk vás provází celým obřadem - chvílemi na pozadí, chvílemi zní přímo ve vašem nitru. Zaposlouchána do zvuků najednou cítím neuvěřitelnou sílu, která mě bere mimo mně dosud známou realitu do prostoru, který je tolika rozměrný, že jej nedokážu popsat slovy. Zde se potkávám s neuvěřitelnými tvory - zvířaty, rostlinami a dalšími nezařaditelnými - hovoříme beze slov. Učím se jejich moudrům a má paměť se zdá kapacitně nevyčerpatelná - ukládá sta tisíce informací v jedné vteřině. Vzápětí se tito tvorové rozplývají ve světle a zvláštních, pohybujících se a vlnících obrazcích.

Najednou vidím sebe a svůj současný život jakoby z výšky a z dálky, méně podstatný a omezený. Vnímám souvislosti, které protkly nebo protknou minulost se současností a budoucností, ovšem z mého pohledu všechny události a okolnosti existují v tutéž chvíli nelineárně vyjádřeny nebo zobrazeny. Souvislosti, které ovlivnily můj život, má rozhodnutí, která ovlivnila desítky životů druhých, rozhodnutí, při kterých teprve budu volit směr, mě šokují a fascinují. Nyní chápu, kde byl pro mé konání dobrý důvod a kdy se jednalo o chybný postoj, vidím dokonce možnost nápravy a následky takové činu. Jsem oproštěna od pocitu viny- poskytuje se mi pro mě dosud neznámý nadhled.

painting by Pablo Amaringo

Najednou chacapa zachrastí nad mou hlavou, jakýsi zpěv mi začne doslova hučet v hlavě a já se vznáším nad džunglí, která tepe se mnou v jednom rytmu, pozoruji dunící vodopády a cítím se po neuvěřitelné době skutečně živá. Za vizuálního doprovodu dalších rozmanitých fraktálů nahlížím sama do sebe, do svého těla, kde je mi dovoleno pozorovat energii, která mnou proudí a v určitých místech je transformována do trochu jiné podoby - později se od Davida dozvídám o čakrách a naší intervenci do podoby energie, kdy ji svými postoji v daném energetickém centru buď posilujeme nebo ji vyčerpáváme a doslova kazíme. Neznalá těchto faktů si přesto uvědomuji svá slabá a silná místa a dokonce trochu chápu i věci předcházející a k nápravě nutně nadcházející.

Chacapa a zpěv umlkají. Nemohu se rozhodnout, kde se nacházím. Nechci opouštět ona místa, ale zároveň tuším, že bez návratu do naší reality by má dnešní poznání neměla takovou váhu, jakou mohou mít při jejich zakomponování do mého života. ještě chvíli balancuji na rozhraní a pak se přehoupnu zpět do svého těla a místnosti. Pomalu se probírám a zůstává mi ještě po několik hodin záhadou, proč máme potřebu dávat všemu formu a tvar - budovám, celým městům, sobě samým. Tento prostor je mi najednou cizí a mám pocit, že už nikdy nebudu chtít vnímat věci a sebe a existenci vůbec tak jako dřív.

painting by Pablo Amaringo

Následující dny ukazují změny vnitřního stavu i vztahu s existencí. Především noc po obřadu - kdy jsem se rozhodla před usnutím použít rady ze semináře nabíjení vína a prosvěcovat svůj vesmír, přineslo to další posílení a poučení a setkání . A nejen to. Život se v dalších dnech mění - mění se situace, které prožívám, setkávám se s lidmi zcela jiné vibrační úrovně a věci se tak nějak samy ukazují k řešení a urovnávají.

Žádný další obřad už nebyl stejný. Spirit vám pokaždé ukáže jinou tvář a podobu a charakter. Jednou vámi pulzuje a duní jako bubny, příště vás něžně hladí jemnými, sotva slyšitelnými tóny harfy. Poznala jsem již pár z jejích nesčetných podob, přesto vím, že jsem se zatím nedotkla ani zlomku z jejích nekonečných možností. Ale jednu věc vím jistě - spirit ví co, kdy a jak kterému člověku ukáže, co ho naučí a v čem pomůže prozřít, vždy v ten správný čas. Dokonce ví, koho k sobě pustit a koho ne.

painting by Pablo Amaringo

Upřímně nerozumím vztahu, který lidé mají s tím, co přesahuje naší hmotnou existenci - jak mohou vnímat jako prostředek k dosažení čehosi ve své fyzické existenci tak vznešenou inteligenci a proč ji vnímají jako svého "spirituálního sluhu", o kterém naštvaně řeknou, že na ně nepůsobí ve chvíli, kdy oni svou neschopností se uvolnit zabíjejí proud, který by do nich mohl tak snadno začít pronikat? Dokonce nechápu, když spirit vnímají jako dar - protože ho nedostali a nevlastní. Spirit je totiž v každém z nás a my se jen rozvzpomínáme na to, jak jeho sílu použít. Není potřeba ho dostat a mít nutný pocit vlastnění toho, co nám přinese. Myslím, že je třeba tuto sílu chápat na rovině více sdílené a více oproštěné od zaujatosti toho, co "nám to dá". Já soukromě vnímám spirit jako něco, co samo rozhodne, co se mám učit. Vznesu -li prosbu k učení konkrétní věci, sám posoudí, zda jsem připravena a jak mi danou věc ukázat a sdělit. Ano, spirit je učitelem bilionů moudrostí - i když i v tomto případě je jasně překročen rozměr pojmu.