switch lang switch to English
přihlašování na únorový výlet
do Amazonie zahájeno
více informací...
Globální meditace, možnost
zapojit se při nejbližším úplňku
Út 2.ledna 2018 03:25 UTC
více informací...
Místa která nezklamou, zkuste je i vy
Ostrovy Skellig Rocks jihozápadní Irsko

Rezervace San Fernando pobřeží Pacifiku u pouště Nazca, Peru
Na vrcholu nejvyšší duny světa Cerro Blanco, Peru
Mystický kámen Cumpanama v amazonské džungli, Peru
300m dlouhé vodopády Maria Jiray 3400 m.n.m., Ancash, Peru


Naše cíle:

  • Oživit zapomenuté hodnoty, které nenáhodně měly své místo v každé světové kultuře, včetně evropské...
  • Připomenout význam nejpůvodnější podoby šamanizmu, šířit nasbírané znalosti a zkušenosti...
  • Podpořit záchranu Amazonského pralesa a všeho, co pomůže uchovat šamanizmus...
  • Odstranit omyly a předsudky o šamanizmu, včetně těch vědeckých...

Přicházím k místu setkání a už podle batohů a karimatek rozpoznávám další účastníky. Krom kamarádky a několika málo jedinců, které už jsem jednou viděla, neznám nikoho a ač se zpravidla v takovém "cizím" prostředí necítím dobře, dnes je mi to jedno. Vcházíme do budovy a v místnosti konání obřadu chystáme vše potřebné k semináři základní práce s energií - nabíjení vína, který dnes předchází šamanskému rituálu. Šaman David nás vede přes úskalí neznalostí a nedostatku představivosti ke vhodným způsobům práce s naší vlastní energií. Už tento prožitek je natolik intenzivní, že chvílemi nevím, kde to vlastně jsem. Vidím sama sebe ve "svém vlastním" vesmíru, unikají mi parametry naší obecně sdílené reality a nasávám vše s hlubokým povděkem a touhou zapamatovat si každý detail bez nutnosti dávat mu význam jednotlivě. Později se tento Davidův návod ukazuje jako velmi cenný pro samotný nadcházející prožitek s ayahuascou...

Po přestávce rozbalujeme "ležení" - budeme ležet do kruhu s hlavami doprostřed. Trochu rozpačitě se pozorujeme. Kdo ještě neví, co ho čeká, zaplane vždy na chvilku nervozitou - David nás totiž postupně jednoho po druhém natírá v místech energetických vstupů na dlaních a mezi obočím směsí krásně a zvláštně vonících bylin a nakuřuje nám čakry v dlaních a na temeni hlavy. Po tomto zvláštním a velmi uklidňujícím procesu přichází chvíle, kdy je třeba vypít ayahuascu. Není to zrovna chutný zážitek, ale trpkost je vzápětí vystřídána zajímavým stavem očekávání bez jakékoliv naléhavosti a nutnosti přemýšlet. Stačí pouze existovat a být otevřený, jde to skoro samo. Protože ayahuasca účinkuje až po dvaceti minutách, odcházíme si v přestávce ještě zakouřit - a po cestě zpět už vnímáme prostory chodby poněkud pozměněně. Uléháme na záda a zavíráme oči.

Za několik sekund zachrastí chacapa - šamanský nástroj, jehož zvuk vás provází celým obřadem - chvílemi na pozadí, chvílemi zní přímo ve vašem nitru. Zaposlouchána do zvuků najednou cítím neuvěřitelnou sílu, která mě bere mimo mně dosud známou realitu do prostoru, který je tolika rozměrný, že jej nedokážu popsat slovy. Zde se potkávám s neuvěřitelnými tvory - zvířaty, rostlinami a dalšími nezařaditelnými - hovoříme beze slov. Učím se jejich moudrům a má paměť se zdá kapacitně nevyčerpatelná - ukládá sta tisíce informací v jedné vteřině. Vzápětí se tito tvorové rozplývají ve světle a zvláštních, pohybujících se a vlnících obrazcích.

Najednou vidím sebe a svůj současný život jakoby z výšky a z dálky, méně podstatný a omezený. Vnímám souvislosti, které protkly nebo protknou minulost se současností a budoucností, ovšem z mého pohledu všechny události a okolnosti existují v tutéž chvíli nelineárně vyjádřeny nebo zobrazeny. Souvislosti, které ovlivnily můj život, má rozhodnutí, která ovlivnila desítky životů druhých, rozhodnutí, při kterých teprve budu volit směr, mě šokují a fascinují. Nyní chápu, kde byl pro mé konání dobrý důvod a kdy se jednalo o chybný postoj, vidím dokonce možnost nápravy a následky takové činu. Jsem oproštěna od pocitu viny- ayahuasca jakoby jej nedovolovala, poskytuje mi pro mě dosud neznámý nadhled.

Najednou chacapa zachrastí nad mou hlavou, jakýsi zpěv mi začne doslova hučet v hlavě a já se vznáším nad džunglí, která tepe se mnou v jednom rytmu, pozoruji dunící vodopády a cítím se po neuvěřitelné době skutečně živá. Za vizuálního doprovodu dalších rozmanitých fraktálů nahlížím sama do sebe, do svého těla, kde je mi dovoleno pozorovat energii, která mnou proudí a v určitých místech je transformována do trochu jiné podoby - později se od Davida dozvídám o čakrách a naší intervenci do podoby energie, kdy ji svými postoji v daném energetickém centru buď posilujeme nebo ji vyčerpáváme a doslova kazíme. Neznalá těchto faktů si přesto uvědomuji svá slabá a silná místa a dokonce trochu chápu i věci předcházející a k nápravě nutně nadcházející.

Chacapa a zpěv umlkají. Nemohu se rozhodnout, kde se nacházím. Nechci opouštět ona místa, ale zároveň tuším, že bez návratu do naší reality by má dnešní poznání neměla takovou váhu, jakou mohou mít při jejich zakomponování do mého života. ještě chvíli balancuji na rozhraní a pak se přehoupnu zpět do svého těla a místnosti. Pomalu se probírám a zůstává mi ještě po několik hodin záhadou, proč máme potřebu dávat všemu formu a tvar - budovám, celým městům, sobě samým. Tento prostor je mi najednou cizí a mám pocit, že už nikdy nebudu chtít vnímat věci a sebe a existenci vůbec tak jako dřív. Naprostá neschopnost orientace v prostoru a čase vede k tomu, že k autu zaparkovaném 200m od nás docházíme s kamarádkou promáčené po dvou hodinách bloudění rozpršeným centrem Prahy a cestu domů absolvujeme v rychlosti 30km za hodinu s pocitem, že letíme šílenou rychlostí. Jeden z účastníků dokonce při loučení pronesl - a teď jsme ještě pořád v Praze?

Následující dny ukazují, jak silně ayahusca působí i po obřadu. Především noc po obřadu - kdy jsem se rozhodla před usnutím použít rady ze semináře nabíjení vína a prosvěcovat svůj vesmír, což mě přivedlo k prožitku silně ayahuascového rázu a přineslo další posílení a poučení a setkání . A nejen to. Život se v dalších dnech mění - mění se situace, které prožívám, setkávám se s lidmi zcela jiné vibrační úrovně a věci se tak nějak samy ukazují k řešení a urovnávají.

Žádný další obřad s ayahuascou už nebyl stejný. Ne snad proto, že by "nefungovala". Ayahuasca totiž nikdy, nikdy není stejná. Pokaždé Vám ukáže jinou tvář a podobu a charakter. Jednou vámi pulzuje a duní jako bubny, příště vás něžně hladí jemnými, sotva slyšitelnými tóny harfy. Poznala jsem již pár z jejích nesčetných podob, přesto vím, že jsem se zatím nedotkla ani zlomku z jejích nekonečných možností. Ale jednu věc vím jistě - ayahuasca sama ví co, kdy a jak kterému člověku ukáže, co ho naučí a v čem pomůže prozřít, vždy v ten správný čas. Dokonce ví, koho k sobě pustit a koho ne a kolikrát ji dotyčný v životě požije.

Upřímně nerozumím lidem, kteří ayahuascu vnímají jako prostředek - jak mohou vnímat jako prostředek k dosažení čehosi ve své fyzické existenci tak vznešenou inteligenci a proč ji vnímají jako svého "spirituálního sluhu", o kterém naštvaně řeknou, že na ně nepůsobí ve chvíli, kdy oni svou neschopností se uvolnit zabíjejí proud, který by do nich mohl tak snadno začít ayahuascou pronikat? Dokonce nechápu, když ji vnímají jako dar - protože ji nedostali a nevlastní jí. Ayahuasca je totiž v každém z nás a my se jen rozvzpomínáme na to, jak její sílu použít. Není potřeba ji dostat a mít nutný pocit vlastnění toho, co nám přinese. Myslím, že je třeba tuto sílu chápat na rovině více sdílené a více oproštěné od zaujatosti toho, co "nám to dá". Já soukromě vnímám ayahuascu jako učitelku, která sama rozhodne co se mám učit. Vznesu -li prosbu k učení konkrétní věci, sama posoudí, zda jsem připravena a jak mi danou věc ukázat a sdělit. Ano, ayahuasca je učitelka bilionů moudrostí - i když i v tomto případě je jasně překročen rozměr pojmu.